10 filmů s extrémně hloupými zvraty

Abychom vám o nich mohli říct, musíme vám vykecat jejich děj. Tak bacha!

Každá legrace něco stojí, takže u tohohle článku panuje malé riziko, že tu narazíte na film, který jste ještě neviděli, ale možná vidět chtěli. A my vám vyzvoníme jeho děj a zaplavíme vás spoilery, protože bez podrobnějšího vysvětlení bychom si jednotlivé volby jednoduše neobhájili. Ale berte to z té lepší stránky, do našeho článku se dostaly opravdu jen filmy s debilními zvraty, tedy přesně takové, kterými byste jenom ztráceli svůj drahocenný čas. Takže vám vlastně prokážeme službu. Brali jsme na vás samozřejmě ohled, takže tu není žádný z vyloženě nových filmů, které se teprve poflakují v kinech. Přesto byste si možná nejdřív měli přejet očima jejich názvy, než začnete číst:

Znamení

Určitě není náhodou, že se v naší desítce objevily hned tři filmy M. Night Shyamalana. Jeho Šestý smysl je přitom archetyp skvěle naservírovaného zvratu. Ale jak se říká, první vyhrání z kapsy vyhání. V dalších filmech se Shyamalan snažil vždy šokovat a většinou se mu to nedařilo. Viz atmosférický horor o mimozemšťanech, kteří až po přistání na naší planetě zjistí, že vlastně nesnáší vodu. Jejich vědci by měli na hodinu dostat padáka!

Planeta opic

Úplně prapůvodní Planeta opic má samozřejmě geniální poslední scénu, kterou prozrazovat nebudeme, ačkoliv ji zná každé malé dítě. Verze Tima Burtona, na níž naštěstí už všichni zapomněli, si však v závěru nemastné neslané akční kostýmovky mohla dovětek s Wahlbergem přistávajícím zpátky na "svojí" Zemi odpustit. V kratičké scéně se totiž ukázalo, že opice už jsou i tam. A vypadají a chovají se úplně jako lidi. Vlastně to vypadalo jako Burtonův pokus o parodii. Akorát že se nikdo nesmál.

Vesnice

Další Shyamalan, tentokrát s pohnutou historkou o tajemné komunitě, ve které rada starších terorizuje zvídavou mládež pomocí podivných pravidel. A nakonec se dozvíme, že jde o partu magorů, co žije v našem světě uprostřed lesů ve vlastnoručně spravované rezervaci, kde všechno běží a leží jako v sedmnáctém století. Pointa hadr!

Mysteriózní thriller s Jimem Carreyem, ve kterém není ani jeden jediný vtip (natož aby jich bylo třiadvacet) je o tajemné knize, která ovládne život hlavního hrdiny. Najednou všude vidí cifru třiadvacet. Numerické spiknutí zničí celý jeho svět, aby se na konci dozvěděl, že knihu sám napsal, a pak náhodou ztratil paměť, takže vlastní honí svůj vlastní ocas (v přeneseném slova smyslu samozřejmě).

Stalo se

A Shyamalan do třetice. Proč je tu Stalo se? Protože se na jeho konci vlastně nic nestalo. Vraždící květena, která nám do mozků nafoukala feromony, co nás nutily páchat sebevraždu, se prostě po devadesáti minutách terorizování Marka Wahlberga rozhodla, že si dá na chvilku pauzu. Jak hrozba přišla, tak zase odešla. Ale potitulková scéna naznačuje, že se opět vrátí. Shyamalan to tentokrát hrál na jistotu a radši si pointu odpustil. A stejně to nepomohlo.

Temný rytíř povstal

Že si dovolujeme sáhnout na Nolana? No to teda jo. Temný rytíř povstal je samozřejmě parádní film a důstojné zakončení batmanovské trilogie, ale co ten zvrat s postavou Marion Cottilard? Jenom znovu dokázal, že Nolan si neví s ženskými postavami rady - což se ostatně znovu projevilo i v Interstellaru, který bychom sem kvůli fintě s pátou dimenzí klidně mohli strčit taky. Celou dobu sledujeme duel Banea s Batmanem, aby se pak z pozadí vynořila dcera záporáka z jedničky, píchla Bruce do slabin a z Banea udělala poslušného mopslíka, který vlastně celou dobu jen aportoval. Zbytečné, hloupě provedené a s hořkou pachutí na jazyku.

Rebelka

Upoutávky téhle pixarovky slibovaly akční pohádku s krásnou rusovlasou rebelkou, která je černou ovcí královského dvora. Proč se tedy ve filmu najednou objevila ta zbytečná zápletka s proměnou v medvěda? Ničemu to neprospělo, nabouralo to tempo a totálně to odvedlo pozornost od všeho, na co se diváci a divačky po ukázkách těšili.

Hancock

První půlka superhrdinského Hancocka je nehorázná zábava. Kdo by vůbec tušil, že může mít superhrdina bez tištěné předlohy úspěch? Will Smith to ale dokázal, alespoň do chvíle, než se ukázalo, že Charlize Theron - toho času mimořádně sexy panička v domácnosti - je vlastně taky superhrdinka a jeho osudová láska. Od té chvíle šlo všechno z kopce a neskončilo to ani tragicky, ani happyendem, ale tak nějak mátožně mezi. Po gejzíru nápadů z první půlky vyložená facka.

Noc s nabroušenou břitvou

Dvě kamarádky v opuštěném domě a jeden vraždící maniak. Noc je pěkně natočeným a patřičně brutálním hororem. Pokud z něj vystřihnete posledních pět minut, snad se vám bude i líbit. V závěru se nicméně proflákne, že vrahem je jedna z dívek, což ale vzhledem k úvodu a způsobu, jak je prezentován divákovi, absolutně nedává smysl. Když mám na scéně tři postavy, při zachování hmoty z nich nemůžu na konci udělat dvě. I filmová magie má jen omezené kouzlo.

Podfukáři

Od filmu s tímhle jménem automaticky podraz čekáte, ale ono se to celé tváří docela chytře a šarmantně. A vlastně si to můžete namlouvat i po skončení, když se přenesete před zásadní zvrat, při kterém jedna z postav odhalí svou identitu a ukáže se, že zcela nesmyslně a nelogicky hrála na dvě strany, a aby jí tahle maškaráda vyšla, zabila půl svého života. Kvůli malicherné pomstě, jejíž úspěch je determinován tisícovkou šťastných náhod. Víc vám neřekneme, protože tenhle film měl i přes zmíněný renonc celkem úspěch a dočká se dvojky. Tak si ho pusťte a posuďte sami.